Dnes musím narychlo do Brna. Třebovická elektrárna přidává další mraky. V 11 to stihnu k orloji, všechny čtyři otvory jsou obsazené, prý tam čekají 50 minut. Slečna má z kuličky upřímnou radost a tak ji to přeji. Tenhle orloj je úžasný. Takto má uvažovat umělec. V mnoha rovinách. Také se mi moc líbí malá a velká fontána. Jan Skácel si to zaslouží. Všimli jste si, že se tam vlastně chodí po vodě? Ke Stopkovi na pivo, je to jediná hospoda, která zůstala z doby mého studia v Brně. A
Tugendhat, tahle vila mi straší v hlavě skoro 40 let. Je to magické místo. Kdo náhodou neví vocogo, doporučuji román
Skleněný pokoj od Simona Mawera, je to čtivější než holá fakta. Ukončím Brno symbolickým východem z Vaňkovky, někde za autobusákem mám zaparkované auto. Byl to skvělý den a vzpomínka na 6 let studia.