Ráno mě čekala náruč růží od muže, to pohladí po srdíčku. Po snídani jedu ještě nafotit pár fotek do bývalé ubytovny, fascinuje mě, že v budově, která již téměř neexistuje a je celá rozpadlá a rozebraná, jsou tyhle pojistky - jako by se jich to netýkalo, jako by nebyly součástí toho všeho kolem, ale jsou. Hned potom jedu na výbornou kávu do Brna, ke máme sraz z fotografy z projektu Bezdrátově, poznávám nové a úžasné lidi a mezi nimi i mistra WOL Janču Kupčákvou - bohužel jsem se styděla na ní zamířit objektivem :D . Doma mi Terka vykládá zážitky z dětské diskotéky, podle postoje rukou přemýšlím, zda se jí tam opravdu líbilo. U večeře si ještě pročítám své poznámky a plná zážitků jdu spát.