Těžko se mi vstává, ale žít se musí. Venku je hnusně, dnes na kole nepojedu. Naštěstí. V deset mi volají z foniatrické ordinace, kde je táta od ledna objednán na duben na instalaci naslouchadla. Že prý se termín přesouvá na červen. Ale nabízejí, že dnes ve dvanáct můžeme přijít. Napřed jsem z tohoto přístupu nevrlý, ale pak to překousnu a jedu do Orlové pro tátu, všechno funguje, chvíli čekáme a už mu dělají otisk pro špunt na míru a už má naslouchadlo instalované. Dopadlo to skvěle, táta je spokojen že slyší tikat hodiny, paní doktorka a sestřička jsou velké sympaťáčky … no prostě člověk nemá věci soudit zbrkle … vždy je čas na to, aby se všechno vylepšilo. Odvezu ještě mámu do nemocnice, má dnes naplánováno vyšetření a fičím do práce zase honit ta podivná čísla. Domu jedu až za hluboké tmy a zase prší, dnes už asi podesáté. Od Jirky Kotiše jsem včera dostal láhev výborné slivovice a tak ji dnes zkouším … je přesně tak dobré, jak krásně řetízkuje. Byl to dobrý den.