No tak tohle tedy ne, todlencto … ale moc jsem to nevylepšil, no co se dá dělat … Anička cvičí, pak jdeme na procházku a na nákup. Anička umí zavřít oči přesně na tu chvilku, kdy je otevřena závěrka … s tím se člověk rodí. Odpoledne jdu do Orlové, řešíme novou koncovku k naslouchátku a spoustu dalších věcí … není čas ani chuť fotit. Doma pak pěkný podvečer, stmívání až tma … a další týden je v propadlišti dějin … co se odžije, to se neztratí a každý další den může za dveřmi čekat zázrak …