Den IWS sice začal také na Stodolní, ale na to všechno je tady málo místa. Kolem jedenácté se začínáme scházet. A už nás má ve spárech Maruška, je dobrá. Naše skupina se totiž chová jako pytel blech (cituji Milana Maxu) a to chce pevné nervy. A už jsme nahoře na peci, až později jsem se dozvěděl že Liduš Maxové nedělají výšky dobře … Liduš jsi skvělá a jsi statečné děvče. V polovině prohlídky jsme to přerušili a dali horký čaj s rumem nebo slivovici (Jirko díky). Hodil se. Společná u zrcadla … jste také naprosto skvělí, že jste se rozhodli tu cestu bahnem absolvovat. Zrcadlo má rozměr 125 x 12,5 metrů. A už se to rozchází, tady vyprovázíme Žiliňáky. Na osmičce společná fotka z koše, nesedí do pořadí, ale ono to chvílí trvá, než se vyvolá. :-)) Znovu jste skvělí, stáli jste 4 minuty nehnutě na dešti … co víc dodat … děkuji. A končíme u Hobita, z mnoha jsem vybral jedno z loučení … je to takové hořkosladké a nostalgické. Ale určitě se zase uvidíme.