Jeje, první velká krize, ani ne tak fotografická, i když to taky za moc nestojí, "chytrák" je jen telefoun..Ale hlavně emoční krize se dostavila..Ráno konečně vidím, že i hovnincové koše se občas vyvážejí, pán se teda moc netváří, ale kdo by tohle dělal s nadšením, že?..A když se dusí, klidně mu flákněte pár ran do zad:-)))Samo, že takhle to záchranářka Lenka neřekla ani náhodou..Ale podle fotky to tak vypadá:-)Opět v akci, dýcháme a masírujeme, že bychom už vzkřísili snad i faraona a jeho rodinu:-)Nicméně, chvílemi jsou to dost depresivní pohledy, na tu katedru, nehybný kojenec se tu o pauze jen tak válí..Konečně to školení končí a já..Prchám podél umoklých poničených zdí s hesly strašlivými na tramvaj a fičím do opravny s Canonkem..Chvilku jsem byla napínána opravářovou dočasnou nepřítomností..A konečně pán, co mi ho uzdraví..Bude to stát sice majlant, ale co byste pro svého druhého nejvěrnějšího přítele neobětovali, že. A je to v prdeli, jsem bez aparátu. Nadlouho..