Utíkáme k vodě, poprvé v beach klubu... Moře je neklidné, stejně jako náš syn. Když za ním běžím přes celou pláž už počtvrté, smějou se mi týpci, co "jen" leží na sluníčku. Nevadí, hlavně, že jsme venku. Den běží krásně do té doby, než synek ukousne hrot plastové vidličky. Idyla končí. Dva dny poté budeme čekat na "poklad".