Dnešní ranní cappuccino - to jsem ještě netušila, že poslední. No, bude muset DeLongi k doktorovi. A já zasedám k práci, ale jsem nervózní, nemůžu se na nic soustředit, když mám dům plný lidí. Ludík zůstává doma, já už to nedávám a nenápadně prchám ke švagrové - bez foťáku. Po cestě domů se stavuji v Lídlu a ke svačinám si ještě dokupuji měřič tlaku a kalorií, tak až bude hotové stavení, tak se budu věnovat sportu. No a prasklinka, další. Vchodové dveře budou potřebovat generální opravu :( asi se mi chce brečet. Konečně je domontovaná koupelna a my jí můžeme používat. Co se mi to objevilo za fleky na nové krásné zdi? No tak už není krásná. Dnešní den trpím děsnými depresemi. Přestávám zvládat život vedle dělníků :D Ale zítra už nikdo nepřijde a tak se těším na klidný den.