Na žíněnkách se spalo měkce. Vstávám před Františkem, tátu nikde nevidím, tak jdu nakoupit vytoužené ovoce a vůbec. Pak už je táta v kanceláři, povídáme si u kávy, vlastně u dvou. Odpoledne vyrážím na Žižkov za Jorikou, konečně vidím, kde má sestra bydlí. A zase to u kafe povídání, taková je ta naše kultůra nebo co. Jorika musí do práce, tak budeme hlídat Presleyho. Doprovázím ji na tramvaj, ale Presley se od ní nechce odloučit, zázračným způsobem si vysvléká obojek a vrhá se věrně za ní. Nastává otázka, jak udržet běsnícího dvaadvacetikilového psa v bezpečí. Vysvobozuje nás až František, pak už je to dobrý a doma to Presley prospí. Já si mezitím dopřávám VANU! Ještě jednou velké díky Jorice. A výhledy dolů i do světa širého.