Dnes pokračuje moje radost z minulého dne, kdy už jsem odpoledne mohla sníst květákovou polévku. Spolknu sousto a nic, nemusím u toho dělat žádné maškarády, prostě jím lžíci po lžíci. Uvědomuju si, jaký je to dar, že můžeme normálně jíst a jak je tělo rychle schopné se uzdravovat. Svítí sluníčko a to zvýrazňuje prach... Dnes teda uklízet nebudu, ale aspoň si fotím čisticí prostředky :-) Užívám si, že jsem tu sama a celý den a dodělávám věci, které se na mě začaly valit a pomalu mě válcovat. Stihnu toho spoustu.