Ta růže je opravdu překrásná..Poslední pracovní ráno, poslední snídaně pro američany, paní Zdeňka nás zachránila, protože v tom vražedném tempu byla schopna s námi vydržet až dodnes..Máme hotovo a jsme u konce svých sil..Prchám do obchodu a potkávám nápis, nebo spíše podpis..Takhle urvaná jsem snad ještě nebyla, jen bych spala..Lucka se nechce fotit..Já jsem unavená a docela zklamaná,stříkly mi nervy.. Nerozumím už si s kolegyní Janou jako dříve, ublížily jsme si vzájemně..Když letáky leží na stole, občas se nestačím divit, co vidím:-) Páni, jak já se těším na příští úterý!:-))Uf!