Dnes to vidím všechno rozmazaně … ale tak nějak intenzivně … dělám na mnoha věcech současné … a současně cítím jak intenzivně žiju … a jak je můj tep synchronizovaný s tepem světa a vesmíru a o co rozmazaněji vnímám věci kolem sebe, o to ostřeji je vidím v hlavě a mám strach, že všechny ty myšlenky co se mi tam ženou nezvládnu a že promarním mnoho z toho čeho jsem schopen … a čeho jsem vlastně schopen? … cítím dnes více než jindy, že jsme jako olivy … teprve když jsme drcení ze sebe vydáme to nejlepší … … uklidním a zastavím se teprve večer s
Romanem v kavárně, kde jdeme inkasovat odměnu za focení volejbalu (pivo za volejbalistu), ale sponzor se nedostavil a tak to platím sám … sponzorovi se to takto dost prodraží …