Ráno doma v klidu posnídám a dám se do bílení.Je potřeba konečně pohrabat listí ze zahrady a dát zimní guma...zima se už blíží.Jdu zapálit ještě svíčku na spontánně vzniklý pomníček na vzpomínku Pařížského útoku a večer piji toho Ostravara. Při psaní těchto řádek se vše míchá do jednolité kašovité hmoty v mé šedé kůře mozkové...vzpomínky na IWS,realita všedních dnů,Paříž...jdu spát, zítra je ,,kurňa,, taky den.