Stydím se:-)Dnes jsem líná a nechce se mi z postele.Momentálně tu mám všechno ,co ke svému životu v této chvíli potřebuji.Luba mi donesl snídani do postele a na řadu příjde i kafíčko.Prima jsou tyto chvíle lennosti.Oběd jsem zmákla v rychlosti,je fajn že není Luba vybíravý v jídle a mohu oběd někdy odfláknout.Přišlo potvrzení rezervace,zážitkový poukaz na plavbu po Baťově kanále jsme dostali od Libora a Renaty/jeho manželky/ k vánocům.Těšíme se,na Moravě přibereme Danku a Jiřího a užijeme si tu plavbu s nimi:-)Je to tak, i takový je život,když chce rodič vidět své dítě musí si pustit televizi:-)Liborovo lezení po skalách a ledu....no, co s tím nadělám,jasně, že se o něho bojím,mluvit do života synovi v jeho 45ti letech už opravdu nemohu:-)Těším se s kamélií,mám ji od Libora k narozkám,snad už mi vykvete.A do života se mi vracejí barvy...