Úterý - dneska jdu na sál. Mám jít třetí. Do té doby sedím u okna, dívám se ven, jak je tam hezky a směju se těm punčochám (ani nevím proč). Zase mám trochu jinou košilku, víc roztrhanou (a na boku má taky parádní díru). Pak už dostávám prášek a svět mi začíná splývat v jednu bílou skvrnu. Z operace si samozřejmě nic nepamatuju - asi by bylo něco špatně, kdyby ano. Jen vím, že než jsem přestala vědět o světě, viděla jsem světla na sále, nějaké slečny okolo mě se bavily o dortících a byla mi zima. A pak už nic. Probudila jsem se nejspíš nahá, jen zakrytá. Na kapačce. A máma mě držela za ruku. Takhle tam seděla odpoledne asi 2 hodiny. Já se mezitím pořád budila a usínala. Nevím, jak to mohla vydržet. A já jsem pořád nahá. A vede mi z břicha hadička. A skoro pořád spím, moc nemluvím.