Žije to tady i po půlnoci, tohle by se určitě líbilo Filipu Topolovi, který na to kouká z klavíru … a pořád to má charakter workshopu … třeba Baara se učí fotit zrcadlovkou … ani nevím jak jsem se dostal do postele … minulou noc jsem skoro nespal … a když snídám, tak pod koněm už dávno běží další WOL sraz … ale před odjezdem vlaku mám luxusně skoro dvě hodiny čas a ten věnuji muzeu nočníku, jsou tady
zajímavé kousky a příběhy … třeba vidím, pro se tomu říká gramofon … pak kroužkové pivo na nádraží … a ve vlaku film a sushi … já si docela žiju, ne? … koleje jsou rovné a frčí to … a únava se večer krásně rozpustí v horké vodě … děkuji všem v tomto týdnu za to, že je smím znát ...