A je to tu - poslední zvonění! Konec. Prostě ahoj. 4 roky pryč... neskutečně to uteklo a doléhá to na mě (i když zatím jen maličko, zatím si to moc neuvědomuji). Třídní dostal strom a my můžeme vyrazit do ulic. Za tu almužnu, co jsme vybrali, jsme si mohli dovolit i svačinku na nádraží. :D Nikdo nám moc nechtěl dávat, chodilo zvonit moc škol zároveň. Až skončíme, bere mě Terezka do Kozy - na vege oběd. Sice mi chybí maso, ale nepopírám, že to bylo dobré. :) Zakončíme ten dnešek v Canallu na limonádě a pak frčím domů. Otočím se doma, sedám na kolo a směr Drnovice - odtamtud do Hodějic na zkoušku bot na hody (tam se zastavil už dávno čas). Ten týden strašně rychle utekl...