Jedu autobusem, přečtu si radši znovu Antigonu, jinak nebudu spát, dnes je řada na Poláčkovi, trochu té němčiny, aby se neřeklo (jinak jsem se na ní docela solidně vykašlala) A pak zase do víru češtiny. Můj problém je, že mě tak moc baví, že se třeba přistihnu, jak se začítám do hlubin autorova života a nevěnuji se důležitým faktům.