Kolona hlemýždím tempem projíždí vestecký kruhák a najednou ťuk, dotkl jsem se stříbrné oktávie. Hned se omlouvám řidiči, ale ten jen mávl rukou, to prý nic není... V uctivé vzdálenosti jedu za ním a pozoruji, že na blatníku opravdu nic není, jen nahoře vidím zřetelný důlek, ale to jsem nebyl já, tohle bych nedokázal... Lence Vízdalové posílám fotku na téma Čas... Odpoledne doprovázím Haničku na nauku a klavír... Pak ještě se ženou „lidlujeme“... A večer s braníkem sleduji pěkný hokej...