Mucinqa je hladová a žíznivá, protože ještě neví, co ji dnes čeká... Kastrace, ať sa netrápí... Opouštím Mucinqu na veterině a mezitím pracuji na našem firemním webu... Večer si Mucinqu vyzvedávám s Libčou a po narkóze je celá doblbaná, chuděra, ani chodit nemůže a padá, nevím jestli se smát nebo ji litovat :))... Nicméně 6 hodin jsme se jí snažili ňák spacifikovat... Z límce, aby si nelízala a netrhala stehy, skákala po celém baráku a hysterčila, tak jsme jí ho sundali... Ušili jsme jí košilku, ale do té jsme ji též nedostali... Jsme doškrábaní a dokousaní, jak nikdy... Tak jsme jí vytvořili pokojíček jen pro ni, aby někde neskákala a neuublížila si, protože je šíleně hyperaktivní a chtěla by všude skákat... Nakonec jsme jí nechali i límec a pak se zklidnila... Museli jsme, protože když ho neměla, tak první věc po narkóze byla, že si začla tahat stehy...