Noc byla těžká a ráno taky... ani kocovina mě snad nikdy nepotrápila tak, jako ta migréna. Nevím o tom, že by někdy předtím byla taková. Brečela jsem, to vím... kvůli té bolesti, kvůli dědovi, kvůli tomu, že na mě spadlo prostě všechno, co mohlo. Ale je tu nový den a s ním spousta čaje, polehávání v posteli, zmrzlina a voda s mátou a limetkou. Jinak jsem na přesnídávkách a nemám na nic moc chuť... večer už máme TV přenesenou a zapojenou v pokoji a pomalu mám pocit, že se začínáme zabydlovat "ve svém" (pokoji). :) Kubouš se o mě staral a já mu za to posílám strašně moc srdíček! ... Jenže ony se ty fotky ze včera samy neudělají, žejo?!