Ráno jsem jak zmuchlaný kapesník..Blbě jsem spala, jsem uražená, naštvaná a bolí mě duše, ta úplně nejvíc..Chce se mi brečet, ale nemám slz..Už se Vám to stalo? Že jste chtěli plakat a nezmohli jste se ani na slzičku?..Divný pocit, protože je to horší, než kdybyste vzlykali..Slzy ale napadaly z nebe a namočily chodníky s jejich prachem a špínou..Namočily peří vypadané z křídel hřivnáčů..A pokropily i můj deštník..Dopoledne jedu s dětmi na návštěvu do Havířova..Jeden pozdrav pro Lenku Pužmanku z cesty:-)Mé dítky při čekání na autobus na Hranečníku..Jeden čte, druhý kreslí, to nám to čekání uteklo jako nic..U našich bylo přes to všecko moc fajn, skoro jako když jsou vánoce:-)Přišla jsem na lepší myšlenky a bylo mi moc pěkně..Před našim odjezdem tatínek krmil kocoura Filipa a mě se vlastně vůbec nechtělo domů, protože jsem si nějak připomněla, že kdysi dávno jsem byla doma tady..Cestou jsem nahlídla přes rameno zamilované paní a bylo mi moc smutno..To mám za to, že koukám, kam nemám..