Dnes v redakci. A pak zase na anketě venku - dnes jsem odchytla skoro osmdesátiletého pána, se slovy, že vypadá sympaticky a že mne neodmítne. Taky že to tak bylo. Nejen, že odpověděl na otázku, ale taky jsme se zapovídali... řekl mi, že měl kdysi infarkt a poté začal podnikat. Dařilo se mu a tak mu lidé nepřáli. Zazněla ta známá věta: "Lidé jsou strašně, ale strašně závistiví!" Taky říkal, že se těší, až bude duben a bude chodit na pstruhy, že mi klidně nějakého chytí a nebo že můžu jít chytat s ním. :)) Pak jsme si podali ruce a každý šli dál. Myslím, že si ho v budoucnu najdu... jdu do knihovny na přednášku o Titaniku, něco pofotit do zítřejších novin.