Protože se mi nechtělo na tělocvik, jdu se radši flákat do nemocnice ... po hodině a půl jsem se konečně dostala na řadu a prý s nohou nic nemám, tak super ... přišla jsem přesně minutu po písemce, takže dva večery proučené úplně zbytečně ... půjdeme zase na počítače - špatný nápad ... tenhle týden nemám obědy ... já a můj vlakový kámoš ... romantisch večer ... teprve teď jsem pochopila, proč se mě doktor ptal, jestli jedu do východního nebo západního Německa aneb pan primář byl jediný člověk u kterého jsem neměla pocit, že ho otravuji ... úplně jsem zapomněla, že to byl v úterý rok, co jsem začala fotit aneb hlavně, že to mám napsaný.