Krásný jarní den. Dám si zbylý kousíček dortu, a pak se všechno zkazí. Domů jdu s jedinou myšlenkou, že už nikdy, nikdy nebudu dělat práci pro nevděčné známé. Nejlepší je, když někdo něco chce, neřekne přesně co, ale dokonale vás sjede, že jste to udělali blbě a že on chce VŠE a jinak. Potřebuji si s někým promluvit. Doma jsem se kvůli ostatním rozhodla ustoupit, protože věc je pro sbor. Posílám dotyčné vše, ať se třeba zalkne, ale nic sál předělávat nehodlám. Další spolupráci na čemkoliv odmítám. Vyluxuji, vytvořím si vlastní antistresové omalovánky a čekám, až budu moct vypnout PC. Je mi na nic.