Dneska ráno zase do nemocnice na vyšetření ... přehazují si mě tu jak horkou bramboru a říct mi stejně nic nedokáží ... radši se přesouváme na vlak ... do Prahy, do divadla, utéct na chvíli od všeho toho šílenství u nás, prostě se jen radovat z nádherných okamžiků, obdivovat základní kameny ... obdivovat strop, na který bych se mohla koukat hodiny ... musím mamče zakázat nosit tenhle kostýmek, protože matka by neměla vypadat líp než dcera ... o přestávce se kocháme výhledem na Hrad ... a zase jednou zvednu oči a jsem jako u vytržení ... po představení nacházím ve foyer lodičky z programu, což je naprosto dokonalé! Kdo viděl pochopí, kdo ne, měl by se jít podívat a pochopí taky.