Teda nečekala jsem, že dostanu svojí první novinářskou akreditaci tak brzo, že bude na vodní slalom a ještě k tomu na cizí jméno (neřekněte to na mě, prosím), ale mám jí a je to boží! ... ještě pořád nemůžu pochopit, kde jsem se to vlastně ocitla, tak jen nevěřícně chodím podél kanálu, potkávám všechny ty sportovce a snažím se z toho nezešílet radostí ... od Tančícího domu ... do Resslovy ulice, když už jsem si toho o tom tolik načetla, chci to konečně vidět naživo a je neuvěřitelné si celý příběh zasadit do reálného prostředí ... jdeme ještě samozřejmě do krypty, kde zrovna probíhá malé divadlo-improvizace popisující poslední dny parašutistů. Krypta je nacpaná k prasknutí, přesto je tady atmosféra a ve všech je cítit úcta k místu, kde zemřeli hrdinové ... pokračujeme přes Karlák, kde je u informačních panelů hlava na hlavě, což vidím strašně ráda ... miluju Masaryčku ... ale ještě víc miluju moje nový ponožky k Koreje ... nad Ústím se stahují mraky.