Ráno se probouzíme do mlhy, skoro není vidět. V Litoměřicích využíváme blízkosti kempu ke kostelu, tak jdeme s mamkou ještě před odjezdem na mši, při které zrovna probíhá i křest, tak je to moc hezké. Kolem poledne dorážíme do Terezína, kde jsme před (už) pěti lety zpívali Verdiho Requiem, vrací se nám hezké vzpomínky, ale jinak je město mrtvé. Cestou potkáváme kostely a stále stejně mrtvé vesnice a městečka, celý den se kocháme výhledy a krajinou, na kterou vůbec nejsme zvyklí. Zastavujeme se u kláštera, ale do kostela nás nepustí, tak jedeme zase dál. Házmburk máme jako na dlani, ale je to stále do kopce, bez stínu, po silnici nebo po polní cestě a jsme už tak vyflusaní, že rozbalujeme ležení někde na chmelnici před Louny.