I když už se sem asi nikdy nevrátíme, taťka stejně označuje místo, kde jsme dneska spali. Počasí se najednou strašně zhoršilo, je hnusně, ale naštěstí projíždíme krásnými místy. Dojeli jsme až do Žiliny, kdo by to byl řekl? Ale Gangnam style si tady na hřbitově asi nezatančím. Jedeme dál a nad Berounkou prší. A zanedlouho prší i nad námi, dneska to je fakt pocuc. Dorážíme k tetě na chatu, oáza klidu a spousty jídla. Jsem z toho tak nadšená, že skotačím bosá v trávě, což se mi moc nevyplatí a jedna včelka to už má chudák za sebou. No a já jsem asi dojela.