Přespání v posteli a se stropem nad hlavou je poněkud neobvyklé, stejně jako moje oteklá noha. Ale symetrie kazí fantazii, já to říkám pořád. Jedeme na návštěvu za babičkou a dědou, sotva to odskáču z parkoviště před vchod. Tam nalézám pohozené lego, tak si aspoň na chvilku zavzpomínám na dětství. Moje vzpomínání pokračuje i dál, protože tenhle výhled mě jako malou fascinoval a vlastně fascinuje do teď. Babi s dědou se mají v rámci možností dobře, všechno v pořádku, jen já jsem po práškách na alergii kvůli té oteklé noze dost oblbnutá, takže se mnou není úplně řeč. Cestou na chatu se stavujeme pro pizzu. Večer je pak dost jednoduchý - čtu si, snažím ulevovat oteklé noze, bránit se přívalu jídla od tety a taťka se mezi tím našel novou hračku.