Dneska je řada s cestou domů na mě, takže se vezu, poprvé za čtrnáct dní mi nemusí dělat vrásky mračící se obloha a za tři hoďky už jsem doma, respektive u babičky a můžu pozorovat tuhle spící bílou lásku. Taky mi přišlo psaní z Francie, které v sobě ukrývá hned dva pohledy z Tour, takže radost ze mě jen září. Vlastně jsem ráda, že jsem tady. Opečovávaná, s krabicí čtyřlístků a nohama nahoře. Odpoledne jedeme na začátek Annenského oktávu, obdivujeme opravenou Getsemanskou zahradu i lustr ze svíček. Bohužel kvůli dešti se nekoná tradiční vykecávání ještě dlouho po mši, všichni se okamžitě přesouvají do aut a domů. Já si užívám spaní mimo domov s maximální péčí a touhle skvělou lampičkou.