V půl osmé ráno, po rychlobalení a rychlosnídani na břehu jezera a za pár minut už u hradu, kde je ten nejkrásnější výhled na Alpy, jaký si dovedete představit. Navíc do toho vycházející sluníčko, mraky, jezero... Ale bohužel musíme zpět do města, tak se alespoň zastavujeme v kostele. A pak se znovu přesunujeme, tentokrát busem, do Kranje, kde je naše "mateřská škola", ze které to celé vyšlo. Je super moderní, nová a multi hi-tech všechno, ale já jsem docela ráda za náš starý dobrý gympl. Děláme prezentace o uplynulém týdnu i o celém projektu, kterého právě prožíváme poslední hodiny. Za ty dva roky jsem na něj hodně nadávala, ale nikdy jsem nelitovala, že jsem do toho šla, protože bych se bez něj nejspíš nepodívala na tak skvělá místa a zažila toho tolik, jako s tolik proklínaným Erasmus+ Resposible travel projektem. Až na mě padá melancholie, že to všechno končí. Pak se přesouváme do hostitelských rodin, kde máme opět neuvěřitelný výhled na hory a super milou rodinu.