Celý dnešní den trávíme na cestě. Nejdřív cesta na nádraží - už teď mi ten výhled na hory chybí. Na nádraží máme dost času na natáčení videí do reportáže a blbnutí. Pak nasedáme do vlaku, ve kterém strávíme následujících dvanáct hodin. Kuk, pane učiteli! Odpoledne nám vzniká hodinová pauza ve Vídni, kde vybíháme do města jak splašení, stavujeme se na zmrzlinu, v tom strašně známém parku a hlavně úplnou náhodou v kostele sv. Alžběty Durynské - první kostel mojí patronky, který jsem navštívila! A je tak nádherný, že se mi vůbec nechce odcházet. Když už se nemůžeme koukat z okýnka, rozšiřuju kulturní přehled Gábině a pouštím jí Hřmění, což nám zlepší zbytek cesty. V devět vystupujeme na nádraží Františka Josefa I., přesouváme se do blízké ubytovny (hororová noc) a končíme tím celý tenhle neuvěřitelný, vyčerpávající ale perfektní týden.