Jakože nevim, jestli si dneska z nás dělal Vesmír srandu nebo jak to vůbec zamýšlel, ale opravdu to nechápu. Vše se začalo komplikovat až na nádraží. Dnes se někdo rozhodl spáchat sebevraždu a tím pozastavil a zničil absolutně celé fungování belgických drah, nikdo nevěděl v kolik pojede další vlak a jestli vůbec. Rozhodly jsme se, že se půjdeme projít do největšího parku v Gentu. Během naší procházky stihneme nakoupit a dojít zase na byt, potom se rozhodneme zkusit naše štěstí po druhé a vydáváme se na nádraží. Vlak má opět zpoždění, tak si skočíme pro smoothie. Dobře, o pár desítek hodin později konečně nastupujeme do vlaku a jedeme k moři!Procházíme městem a jakoby jsme ani nevnímaly zesilující dešť. Jako jediný jsme běžely v šílenym lijáku a větru po pláži, smály jsme se a užívaly si svobodu a moc přítomného okamžiku. Jsme totálně promočený, ale stejně se tomu smějeme. To, že zpátky nám zrušili další vlak a musely jsme čekat zmrzlý hodinu déle asi už ani není překvapením.