Ráno jdeme s mamkou do jihlavského kostela, kde mají namalovaný oltář a plno lidí. Dopoledne trávíme rozplýváním se nad Josefínkou a i taťka zkouší dědečkovat, takže se teď nemůžu rozhodnout, který z rodičů při tom vypadá lépe. Znovu se ocitáme na nádraží, hledáme správný vlak, přestupujeme a uvízáváme někde před Českou Lípou kvůli nehodě na trati. Připadám si trošku jako ve Vraždě v Orient Expressu. My jsme ale v pořádku, je stále hezky a jídla máme dost, takže to bereme spíš jako dobrodrůžo a navíc se vracíme domů stále ještě za světla.