Jak jsem slíbil, tak i činím: jedu do Ostravy a doprovodím wolačku Svatavu při jejím druhém výstapu na Emu...a nejsem sám...bylo to příjemné setkání s milou parťačkou, jejími přáteli a se Zdeňkem, bez kterého by to nebylo vono...a na pár hodin byly zasněžené (Zdeněk trefně říká instantní) vánoce...jako na objednávku, ráno už nebylo po sněhu ani památky...Milý Ježíšku, já nechci nic, než zdraví a kapičku toho pokakanýho štěstíčka...A totéž do nového roku 2018 přeji i všem mým kamarádům, přátelům a známým...a celé mojí rodině! Život je krásný...nekažme si to...:-)