Po půlnoci antibiotika a ráno už nabíhám do knihovny. Dneska trochu cítím, že mi ještě není nejlépe a že se přepínám. Ale Cvrčkova mluvnice a jedeš! Neříkám nic. Přemisťuji se a ještě že mě přijde podpořit kamarád. Den se chýlí ke konci, v knihovně má ale člověk pocit, že čas je něco, co se ho netýká. Každý si tam jede to svoje, v takové barevné továrně na vědomosti a prázdné plechovky od RedBullů. // Ale pak vyjdu ven a žjišťuji, že moje zkouška se fakt sakra blíží. Jsem tak vyčerpaná, že si jdu odpočinout na koncert Neřež... Pak už si jen z hloubi srdce přeji, aby se ze mne přes noc stala odbornice na transkripci a ortoepický fajnšmekr, stejně tak jako z Řehoře Samsy se stal brouk.