První den byl fyzicko-psychickým vypětím. Mimochodem se jednalo o poutní cestu a jak pravil pan farář: "Nemůžete čekat, že na pouti si odpočinete." A měl pravdu. Letadlo mělo zpoždění,pak cesta z Tel-Avivu do Betléma do hotelu, plus časový posun (plus jsem asi zapomněla dodat, že jsme letěli z Vídně), bylo cca kolem třetí ráno, kdy jsem hodila batožinu i se sebou na pokoj. Raňajky byly ohlášené na půl sedmou ranní, abychom vše stihli. Plno lidí spát nešlo, ale já nemohla riskovat buď padnutí na hubu, nebo rozvoj nějaký manický epizody, takže rychle hygiena, vyházet to nejdůležitější z batohu, připravit jiné šatstvo na ráno, polknout prášky a rychle do postele. Tento den byl ale fyzicky velmi náročný. Nachodili a projezdili jsme mnoho, musím říct, že jsem si docela hrábla na dno...Navíc i psychicky. Cizí země plná tajů, duchovních tajemství, prožitkůi poznání, cizí lidé a tím myslím i skupinu, cizí duchovní (jsem tak trochu ulpívač na "své" kněze), večerní příjezd 22h,místaVizDalšíPopis