postel pokrytá botanikou a poslední stresy před zápočtem (nejspíše marným). sedám do prázdného mhd, v uších mi hrají Imagine Dragons a já jako bych znovu byla mezi tou masou lidí, tančila a zpívala. vzpomínám na den, kdy jsem se do téhle budovy tolik těšila, no, teď se taky těším, pryč. bez lidí bych tu byla ztracená už úplně, výjimečně nemám namysli můj orientační smysl. znovu přírodno. z hodiny prchám o pár hodin dřív a stíhám tak vlak domů, potkávám v něm náhodou ségru, po dvou týdnech si sdělujeme radosti a neradosti a ačkoliv mi zase ukradla miliardu mýho oblečení, jsem tolik ráda, že jí vidím. nové tílko budu sice nosit asi jen po doma, ale miluju ho. po příjezdu tu na mě čeká radost, pohled z Malty od moji milované lištičky, rázem se mi vykouzlil obrovský úsměv, jsem doma. zbožňuju svíčky, voňavé, tahle je ještě z Vánoc s vůní pražených oříšků ve skořici, únavou uléhám do postele.