Dnes konečně vyrážíme na tři dny do hor, Dita si chce s sebou vzít slovinskou kočku, kterou našla u silnice, ale naštěstí by se nevešla do krosny, tak jí musí nechat pod kopcem. V poledne obědváme na Uskovnici, pražící slunce se postupně ztrácí a místo něj se stahují z mračna. Za chvíli už mokneme, ale není to nijak kritické, prakticky hned to přejde a dobrá nálada zůstává. Šplháme stále výš a výš a když to nejde jinak, tak už i po sněhu, protože tyhle výhledy za to stojí. Na vrcholu začíná zase pršet, rychle se oblékáme a jdeme dál. Znovu potkáváme sníh, tentokrát v o něco nebezpečnějším místě, což jsem ozkoušela na vlastní zadek. Naštěstí se nic nestalo, jen jsme pak šli všichni po sněhu už o poznání opatrněji. Jdeme dál po vyloženě kochací cestě, nestačíme se ani rozhlížet kolem sebe, jaké jsou tu všude krásné výhledy. Před chatou na Vodnikovu domu nás čeká poslední sněžný úsek a to, že se v šortkách a krátkých rukávech boříme po kolena do sněhu nám už nepřijde ani trochu absurdní.