Noc jsme strávili v patnácti na osmi matracích, po sedmi letech konečně pořádný teambuilding! Někteří nemohli spát, protože jiní nemohli přestat chrápat. Já se nemohla přestat smát. Úžasná noc. Dnes pro změnu prakticky zase jen sestupujeme, což je aspoň pro mě ještě náročnější, než předvčerejší celodenní výstup. Znovu nás potkává déšť, ale opět jen kraťoučký, skoro ani nemělo cenu vyndavat pláštěnky. A už jsme znovu v údolí u řeky, krmíme kravičky, objevujeme slovinské radlery (výborné, mimochodem) a jsme rádi, že jsme rádi. Po návratu pereme, koupeme se a večer jdeme na pizzu, ale po těch instantních věcech je to pro nás vcelku šok a nemůžeme čtyři pizzy v osmi vůbec sníst. Poslední večer u jezera a ftip na záchodech.