Poslední ráno u jezera snídáme a nepřestáváme se kochat. Těch pět dní v horách bylo tak neskutečných, že se mi ani nechce věřit, co vše jsme zažili. A jako mávnutím kouzelného proutku jsme za tři hodiny v Koperu! Znovu návrat po devíti měsících, tentokrát je to tu úplně jiné než při první návštěvě. Rozdíl mezi koncem září a začátkem června je opravdu znát, i když nevím, jestli je to dobře. Třeba protože takhle kýčovité magnetky tady v září fakt neměli. Dita je naprosto nadšená, je tu spoustu racků a počasí jako dělané na selfie u moře. Znovu se přesouváme, tentokrát do Chorvatska, ale stále zůstáváme u moře. K večeři si dáváme vyhranou konzervu maďarského guláše, na procházce potkáváme chorvatskou kočku (ta vlevo je česká) a kocháme se výhledem na moře.