Dnes naposledy. Spravila jsem knihovně přebal knížky, snad to ocení. Poslední zeměpis po sedmi letech, s panem zeměpisářem jsme si za tu dobu přirostli k srdci, nikdo nezná naši třídu tak jako on. Věřil v nás ve chvílích, kdy nad námi všichni ostatní učitelé lámali hůl a jako jediný se nás nesnažil naučit tak, aby splnil osnovy, ale tak, abychom byli připravení do života. Jeho hodiny mi budou opravdu chybět. Poslední letošní cesta domů ze školy, prší. Je vážně hodně zamračeno. Islandští modelové. Gymplfest u kocoura letos za moc nestojí (až na tu double duhu), tak se s Evou brzo tratíme a užíváme si společný večer plný kebabu, kecání a prostě žití.