Jeden z nejdelších dnů v mém životě právě začíná. Poprvé na Havlovi. Kontroluji, jestli dávají na mém letadle vše do pořádku. Nádherné ráno nad mraky. Při čekání u brány na Heathrow jsem si sedla vedle nějaké slečny, která se na mě po chvilce otočila a říká “Nechceš nějaké sladkosti? Já se chtěla zbavit liber, ale sama to všechno nesním.” Vzala jsem si skittlesky a využila ji jako průvodce během naloďování, protože jsem neměla ponětí o tom, jak to všechno funguje. Naštěstí byla vážně moc milá a už teď jsem si Američany zamilovala. V letadle jsem byla přímo zavalená jídlem a společně se třemi filmy mi let uběhl jako nic a za chvíli jsem už v Raleigh na letišti, vstupní kontrola se protáhla, ale všechno ok a už vidím naživo toho usmívajícího se Šmudlíka. Z letiště rovnou na nákup ve stylu “co nejrychleji naplnit celý košík”, doma jen převléknout a znovu přesun, večer s bandou Američanů, jjedním Indem a samozřejmě bráchy se ženou byl tím nejlepším začátkem mých tří amerických týdnů.