Hle, první jinovatkové ráno..Stárnu, oči mi slzí a je mi zima..Jsem sama a už nemám odvahu ptát se..má mě rád?..Docela slušná nabídka na prťavou večerku, co?..Dělám pečené brambory k obědu, jsou fakt "žhavé":-)Světlo lapené do záclon, jako nějaký had, co nabyl svobody, kroutí se spolu se záclonou..Upekla jsem buchtu, nacukrovala na ni hvězdičky a zavzpomínala na doby, kdy jsem o žádném WOLu neměla potuchy, protože ještě neexistoval. Cukrovala jsem hvězdičky na koblihy na cukrárně na Nové huti a byla jsem asi mnohem šťastnější než dnes, taky mladší..Kecám, když vidím oči mého nejlepšího kamaráda, vím, že nejšťastnější jsem právě...Teď:-)