Tenhle týden je z těch, které Vám svými negativními a bolavými událostmi hrozně moc dají a já si znovu uvědomila, že život, radost, štěstí a hlavně zdraví nejsou zdaleka samozřejmostí a že je třeba si vážit všeho, co máme.. Je ráno, typicky podzimní, jakých zažijeme snad ještě mnoho..Listí padá neuvěřitelným tempem, to tempo je stejně neuvěřitelné jako loni či před sto lety..Podzim je v každém pohledu z ranních výloh..Honza se učí, je velmi svědomitý student..Dopoledne jsem si ještě zdřímla a probudilo mě sluníčko a andělíček Rexík s Edou..Co na tom že je fotka děsná?? Procházím se a těším se..Z maličkostí, jako kdybych konečně dostávala ten pravý rozum:-)Lucinka formou koláže zachytila "mejdan pana Chuchvalce a pana Kostičky", což byl další úkol do školy..Holčičí dilema, srdcem nebo mozkem?? Srdcem asi:-)Takže to s tím rozumem berte raději s rezervou:-)