Až..To všecko "klepnete", obalíte a usmažíte, až sednete k tisíckrát viděným pohádkám (mimochodem na Petrovi můžu oči nechat celej život:-)), až na Vás z obrazovky koukne Kristián, a až zjistíte, že venku aspoň pro oko sněží, až zasednete k těm osmaženým (ku)řízkům, kaprům, klobásám a já nevím k čemu všemu ještě, až bude těšení už k nevydržení, tak to už tu bude štědrý večer a oči dětí budou zářit stejně, ať jim je 20 nebo 5:-)Já budu maximálně šťastná, a vůbec všichni budeme...Protože se máme přeze všecko moc dobře, máme kde žít a co jíst, máme mír a co víc si přát??? Snad jen neskromně doufat, že to budeme mít i příště...