Ráno jsem vstala dřív, než obvykle, tak jsem stihla snídat ve stejnou dobu jako mamka. Rexíka začalo trápit očko, je na něj smutný pohled, ale snad to přejde. Šla jsem s ním ven na vzduch, ať se oba projdeme. Doma si pouštím "něco jako dokument" v korejštině s anglickými titulky, dlouho jsem si ho chtěla pustit. Mezitím, co mi ve sklenici řádí voda s hořčíkem, venku začala řádit bouřka. "Něco jako dokument" si užívám. Mamce znovu vykvetl kaktus, zřejmě se mu daří. A zase zhasínám světla a zavírám oči...