ráno děti budím už v šest, abychom před osmou byli na Přažském hradě, jdeme na ministerstvo zahraničních věcí pro razítko apostilu na oddací list/ byli jsme první (berou jen pět denně) a kocháme se/ i výhledem, opravdu krásné ráno/ pak se už valí davy turistů/ tramvaj, to je vynález/ míříme na vlak, mám totálně vytahané ruce, bolí mě celý člověk (a to si pořád říkám, jak jsem zdatná), ani jednou se ani včera, ani dnes nenabídl s pomocí:-(/ jsme v Dobřichovicích za Alčou a povídáme si o jejím projektu s Citem ven a tak vůbec o životě, jak to dáváme/ děti v Berounce/ opět úplně vyřízení jedeme zpátky, Eli odpadnul do kočárku, Zoiku jsem přemlouvala, ať mi neusne, neunesla bych ji už..naštěstí jsme to zvládli