moc jsem se teda nevyspala. Spousta ptáků od samého rozbřesku zpívalo, do toho silný vítr. Tak šup na snídani. Nemám žádnou fotku, ale seznamujeme se s majiteli, jsme tady jediní. Majitelé jsou starší bělošský pár a celá rodina si ujíždí na ornitologii. Prý jednou museli jet až do Mozambiku se jít podívat na jednoho ptáka. Majitelé neví, kam si nás mají zařadit, poněvadž jsme míchaný pár, když jim vše vysvětlíme, tak je jasno a samozřejmě se na Bokanga nekoukají jako na černocha (nebo jak to říct). No a dále v JAR, zatímco v BW je jasné, že děti jsou naše, tady v JAR se ptají, zda jsem děti adoptovala. Jakmile vysvětlím, že jsem z Evropy a Bokang z BW, je jasno. Jde tady hodně cítit, jak je společnost rozdělená. Zatímco běloši oslavují Krugera, původní obyvatelstvo Mandelu./ Vyrážíme na českou ambasádu, nabíráme cestou zpoždění. Po svatbě musím zažádat o nový pas, v Česku jsem kvůli vízu nemohla/ šup na oběd a pak zpátky